Archiv štítku: zprávy

Komunikace a její teorie

Zboží, , , ,

Komunikace patří mezi nejužívanější slova dvacátého století a setkáváme se s ní
v různých oblastech lidského života, v různých společenských situacích. Jak uvádí Foret
(1994, s. 18), „pod pojmem komunikace nechápeme pouze cesty a silnice“. Původní
latinský význam tohoto termínu zahrnuje sdělení, sdílení, spojování, společnou účast
apod. Když se na komunikaci podíváme z tohoto širšího hlediska, znamená pro nás
prakticky základ veškerých vztahů mezi lidmi, veškerého zájmu o veřejnost. A právě
v tomto pojetí je komunikace chápána i v této práci.
V rámci této kapitoly je komunikace rozebrána pouze z teoretického hlediska.
Užity jsou poznatky z teorie komunikace a masové komunikace. Komunikace ve
veřejné správě je zkoumána v kapitole následující.

Význam komunikace

Co je vlastně rozhodujícím významem sdělení při komunikačním aktu? Význam
komunikace velmi trefně vystihuje tvrzení Janouška, který uvádí, že významem
komunikace je to, co zamýšlí mluvčí, aby z jeho sdělení pochopil posluchač. Uvedené
chápání významu komunikace bere v potaz, že proces komunikace je vzájemný. Tedy
komunikace má vést k významové shodě. Původní mluvčí potřebuje potvrzení svých
záměrů ze strany příjemce sdělení, což předpokládá promluvu původního posluchače.
(Winkler, 1998)

Pojetí komunikace

Pojetí komunikace chápeme v širším záběru, než je pouhá redukce na sféru informací. Předmětem komunikace tedy může být jakýkoliv výtvor, ať už lidský, přírodní, verbální
či neverbální, hmotný nebo duševní. Tento výtvor je představený jednotlivcem nebo
institucí a vnímaný druhou stranou. Důležitou část této definice tvoří právě představení
a případná reakce druhé strany, protože právě to chápeme jako komunikaci.
K všeobecnému docenění významu komunikace pro fungování společenských
systémů došlo zejména po druhé světové válce. Komunikace se ukázala jako klíčová
pro dosažení cílů a úspěchů. Nesčetné důkazy o její klíčové roli podaly extrémní
podmínky válečných vojenských operací a zároveň i výrazný posun v možnostech
komunikace přinesl rozvoj sdělovací a výpočetní elektrotechniky. (Foret, 1994, s. 18)
Komunikační akt bývá často popisován jako posloupnost těchto prvků: kdo – říká
co – jakým kanálem – komu – s jakým efektem. Foret (1994) dodává, že minimálně třetí
položku by bylo vhodné rozšířit či dokonce celou posloupnost doplnit o samotné
vyjadřovací prostředky komunikace. Právě ty totiž významně ovlivňují možnosti se
vzájemně vůbec dorozumět.
Při výběru vyjadřovacích prostředků je potřeba brát v úvahu schopnosti příjemce
našeho sdělení. Správné pochopení zprávy je však silně ovlivněno rovněž celkovým
širším kontextem. Nejde tedy pouze o konkrétní situaci, za níž sdělení probíhá, ale svou

Nástroje PR Public Relations

Business, , , , ,

PR Public Relations je koncept, který k dosažení svých cílů používá soubor nástrojů, které se snaží o modernizaci procesů ve veřejné správě. Tyto nástroje nemusí být ve veřejné správě použity všechny zároveň. Vláda každého státu připravující reformu veřejné správy sama rozhoduje o tom, jaké nástroje uplatní, a jakým způsobem je začlení do systému řízení veřejných organizací.
Náhrada pravidel a ustanovení zakázkami a smlouvami je typickým nástrojem
PR Public Relations.
Nový model řízení veřejné správy usiluje o oddělení strategických a operativních
kompetencí, tj. rozhodování o tom „co je úkolem“ a „jakým způsobem bude úkol
splněn“. V rámci PR Public Relations existují snahy o delegování zodpovědností do popředí tak, aby došlo ke zvětšení prostoru pro iniciativu a kreativitu pracovníků veřejné správy.
Koncept PR Public Relations propaguje uzavírání smluv o provedení práce a sestavování globálního rozpočtu. Zároveň usiluje o vytváření motivačního systému ke zvýšení pracovní výkonnosti úředníků a zavedení prvků soutěže do veřejné správy. (Škarabelová, 2002)
Mluvíme-li o PR Public Relations, musíme mít na mysli dva aspekty: filosofii usilující o změnu mentality veřejné správy na jedné straně a soubor nástrojů, které se snaží o oživení správních procesů na straně druhé. V rámci filosofie je pokus vnést do veřejné správy podnikatelské myšlení soukromého sektoru a dosáhnout tak tržní logiky. Naproti tomu soubor nástrojů usiluje o takovou změnu stávajících systémových zákonitostí, která by v rámci veřejné správy umožnila toto podnikatelské jednání. Důležitý závěr, který z toho plyne je ten, že PR Public Relations musí být rozvíjen současně jako soubor nástrojů i jako filozofie, protože jen tak se dají rozpoznat implikace této nové formy řízení.
(Škarabelová, 2005)

Public Management

PR články, , , ,

http://aktualitycz.cz/

Klíčové znaky Public Managementu
Mezi klíčové znaky PM řadíme následující: (Knox, 2003)
 Reforma rozpočtů, především prostřednictvím snižování nákladů a vyšší
průhlednosti při umísťování jednotlivých zdrojů. Jako příklad lze uvést
přírůstkové účetnictví nebo finanční a výkonový audit.
 Decentralizace a dekoncentrace rozdělením tradičních byrokatických úřadů
na specializované organizace.
 Zavádění tržních pravidel, včetně privatizace.
 Orientace na zákazníky, přičemž je zdůrazňována kvalita služeb (například
E-government).
 Zvyšování výkonnosti a účinnosti, a to například díky zlepšováním flexibility
úhrad.

http://svet-zeny.cz/

 Participace občanů na rozhodování (občanské výbory, referenda apod.)
Teoretické kořeny Public Managementu
Teoretické základy PM můžeme spatřovat hned v několika ekonomických pramenech.
Následující text je věnován jejich stručnému popisu. Mezi první z nich řadíme teorii
veřejné volby vycházející z ekonomické teorie racionálního chování. (Škarabelová,
2005) Za jejich zakladatele jsou považování A. Downs a W. Niskanen. (Keraudren, Van
Mierlo, 1997) Teorie veřejné volby je založena na klasickém modelu zastupitelské
demokracie. Tento model ale zároveň i odsuzuje. Je založena na kritice byrokracie a
nápravu spatřuje ve větší konkurenci, možnosti privatizace a contractingu, většího
množství informací a vyšší kontroly byrokracie.
Další základ je v teorii organizací zdůrazňující zásadní pozici zastupitelské vlády
nad byrokracií, prostřednictvím posilování moci politických lídrů, centralizace,
koordinace, kontroly a contractingu.
Manažerismus představuje koncepci veřejné správy jejíž cílem je implementovat
manažerské principy do byrokratického řízení a rozšířit pravomocné rozhodování.
Manažerismus přináší pro plnění funce státu nové metody, jako je plánování,
vyjednávání a diverzifikace.

http://www.rwimpex.com/

Neo-taylorizmus, který navrhuje proodstranění neefektivnosti byrokracie zvýšení
kontroly ekonomických a finančních informací, zaměření se na hodnocení výkonu a
odvození odměny od dosaženého výkonu.

Public Relations PR

PR články, , , ,

Doslova můžeme pojem public relations (dále též PR) přeložit jako veřejné vztahy či
vztahy s veřejností. PR však neznamená pouze práci s veřejností, ale jde především o
dobré jméno, reputaci, věrohodnost organizace, což tvoří přirozenou základnu pro to, 13
aby ji okolí uznávalo. PR lze chápat jako soubor prostředků k tomu, aby daná
organizace mohla smysluplně existovat a účinně pracovat. PR představuje řízení
komunikace, a to jak navenek, tak uvnitř organizace.
Prvopočátky ovlivňování veřejného mínění můžeme nalézt již ve starověku, kde
se užívalo úsloví  „Vox populi, vox dei – Hlas lidu je hlasem božím.“  Počátky
současného public relations jako komunikační aktivity směřující k ovlivnění mínění lze
datovat do období druhé poloviny 19. a počátku 20. století, kdy bylo v USA a Evropě
zavedeno všeobecné volební právo. (Ftorek, 2009) Za velmi názorné vymezení PR,
prostřednictvím konkrétního příkladu, považuji podání P. Bowmana a N. Ellise (1969),
kteří uvádí: „Jestli-že vám řeknu, že jsem hezký a vzrušující, je to reklama. Jestli-že vám
někdo jiný řekne, že jsem hezký a vzrušující, je to propagace. Jestli-že přijdete a řeknete
mi, že jste slyšela, že jsem hezký a vzrušující – tak to je public relations.“ (cit. dle Foret,
1999, s. 82)